.

I.

Sbírka jídelních lístků

Velkou sbírku jídelních lístků, ukazující, jak se dříve hodovalo, i jak vysokou kvalitu měla užitá grafika, shromáždila Ústřední jednota čs. číšnictva Otakar. Přestože šlo o poměrně malou organizaci, která v roce 1937 sdružovala jen 1330 členů, vyvíjela rozsáhlou činnost a hlavně pamatovala na pečlivou dokumentaci.

Z pozůstalosti Svazu československých kuchařů pochází jídelní lístek hostiny, pořádané při příležitosti triumfálního příjezdu T. G. Masaryka do Československa na konci roku 1918.

Formy odborové práce v pohostinství ukazují obrázky, používané Československým svazem hostinského pomocnictva.

Novoroční menu, 1925-1926

Novoroční menu, 1928-1929

Jídelní lístek při zájezdu Československé obce sokolské do Ameriky, 1933

Jídelní lístek, Královské svatební menu, 1934

Presidentské menu, 1936

Jídelní lístek, 1918

Barevné ilustrace Československého svazu hostinského pomocnictva
(5 ks)

Hostinský pomocník, časopis Odborného spolku hostinského pomocnictva, roč. 5, č. 8, 22. července 1907, s. 1-2

 

- zpět na obsah-

 


II.

Kolektivní smlouvy

První kolektivní smlouvy se objevily na počátku 20. století. Týkaly se většinou délky pracovní doby, mezd, způsobů výplaty a dalších pracovních podmínek. Rakouské zákonodárství je však jen připouštělo a nevynucovalo jejich dodržování.

Ani v legislativě ČSR nebyla o těchto úmluvách přijata všeobecná právní norma. Kolektivních smluv nicméně postupně stále přibývalo, na konci 30. let se vztahovaly na 40% všeho dělnictva. Rozšiřovala se i jejich platnost, např. i na ustanovení o placené dovolené. I když v dobách krize neposkytovaly dostatečnou ochranu, výrazně přispěly k zachování sociálního smíru.

Kolektivní smlouvy a tovární řády poskytují neocenitelný pohled na každodenní život tisíců pracujících v minulosti.

Pracovní řád v dílnách truhlářských, Praha 1892

Pracovní řád firmy Laurin a Klement, akc. spol., továrna automobilů v Mladé Boleslavi, 1909

Řád tovární. První česká továrna na drátěné tkaniny, drátěné pletivo a zboží síťařské, Ant. Wendler, Praha, továrna na dírkované plechy a umělé zámečnictví, 1910

 

- zpět na obsah-

 


III.

Typografové

Průkopníky odborového hnutí v českých zemích byli typografové. Jejich spolek Typografia, založený r. 1862, se omezil ještě jen na podpůrnou činnost, jeho členové však hledali další možnosti, jak by mohli zvyšovat úroveň tiskařského dělnictva a zastávat jeho zájmy. Roku 1863 založil Josef Mikuláš, faktor tiskárny J. L. Kobra, časopis Veleslavín, jeden z prvních odborných i odborových českých listů.

Z jednání o ceník typografických prací – vlastně jakousi první kolektivní smlouvu – vznikla roku 1865 Typografická beseda, první trvalá odborová organizace v českých zemích. Typografická beseda vyvíjela bohatou činnost – např. v prvním cyklu přednášek, který uspořádala, vystoupil i Jan Neruda, vybudovala mimořádně kvalitní knihovnu. Zejména však hrála rozhodující roli při kolektivním vyjednávání.

Einladung zum Balle vom Personale der k. k. Hof - Buchdruckerei Gottlieb Haase Sohne (Pozvánka na ples od personálu tiskárny Synové Gottlieba Haaseho), 1862

Vyobrazení tiskárny z první poloviny devatenáctého století, 1870

Ples typografů pražských, 1872

Stanovy spolku „Typografia“, 1863

Veleslavín. Časopis pro umění kněhtlačitelské, litografické, písmolitecké a xylografické 1. října 1864, s. 1-2

 

- zpět na obsah-

 


IV.

Jednotný svaz soukromých zaměstnanců

Jednotný svaz soukromých zaměstnanců byl původně založen roku 1897 (tehdy ještě s názvem Odborný spolek obchodního pomocnictva). Hlavní rozvoj organizace nastal po válce, kdy se v jeho vedení začala uplatňovat nová skupina odborářů, vedená Robertem Kleinem. Jednotný svaz soustřeďoval příslušníky dobře placených moderních profesí – obchodní cestující, elektrárenské zaměstnance, promítače, personál leteckých závodů, vedle Čechů i Němce. Usiloval o nekonvenční pojetí odborové politiky, zejména se využíval tiskových a propagačních kampaní, jedna z nich se zaměřila např. na prosazení nedělního pracovního klidu. Mimořádná byla i jeho péče o získávání nových členů – není potom divu, že spolek, sdružující v roce 1919 jen 1400 členů, mohl na konci první republiky vykázat 75000.

Jednotný svaz soukromých zaměstnanců lze považovat za nejlépe fungující odborovou organizaci před II. světovou válkou.

Stanovy Jednotného svazu soukromých zaměstnanců v ČSR, 1934

Robert Klein, foto

Naše svazová knihtiskárna, v: Sjezd JSSZ v ČSR, 29. května až 1. června 1936, Praha 1936, vloženo mezi s. 192 a 193

Naše kursy, tamtéž, s. 97

Leták jubilejní akce - členská přihláška do Jednotného svazu soukromých a veřejných zaměstnanců v Československé republice, 1927

Leták ????

Materiál vložený do časopisu Družstevní zaměstnanec, tiskový orgán Jednotného svazu soukromých a veřejných zaměstnanců v Československé republice , 1927, ročník V. (XXX), čís. 1., vloženo mezi stranu 8 a 9

Student odborář, časopis Svazu odborového studentstva, odboru Jednotného svazu soukromých zaměstnanců v ČSR, 1935, roč. 2, č. 7, s. 1

Proklamace soukromých zaměstnanců, prohlášení zastupitelstva Jednotného svazu soukromých zaměstnanců v Československé republice, 1938.

Družstevní zaměstnanec, časopis odboru Družstevních zaměstnanců Jednotného svazu soukromých zaměstnanců v Čs. republice, č. 5., str. 83.

 

- zpět na obsah-

 


V.

Staré odborové spolky

Ačkoli počátky odborů lze klást až do 60. let 19. století, k stabilizaci odborů došlo až v 90. letech. Integrací jednotlivých spolků na národnostním základě nebo v závislosti na politických stranách vznikaly svazy i ústředny - 1897 největší, sociálně demokratické Odborové sdružení českoslovanské (od 1918 československé, OSČ), o pět let později národně sociální Česká (později Československá) obec dělnická (ČOD) či konečně centrála křesťansko sociálního dělnictva.

Za první republiky se vedle těchto ústředen začaly prosazovat i agrární či komunistické (Rudé) odbory a určitá část odborových organizací vystupovala jako politicky neutrální.

Odborové organizace podpořily vytváření československého státu; pro jeho udržení byly ochotny ke značným obětem. Na druhé straně si musely uvědomit, že zastupují velkou část obyvatelstva: v roce 1927 bylo odborově organizováno 1,7 mil., 1936 již 2,2 mil. členů; přičemž v roce 1927 bylo Československo v počtu odborově organizovaných členů na světě na 6. místě a v zastoupení odborářů v celkovém počtu obyvatelstva dokonce na 4. místě! Domnívaly se proto, že posílení odborových organizací přispívá zároveň i stabilitě a zdravému rozvoji republiky.

Odborové časopisy jednotlivých odborových svazů, 1906

V samostatném českém státě, Odborové sdružení českoslovanské, časopis Odborového sdružení českoslovanského, ročník 12, 1918, čís. 21, s. 245

Výzva Odborového sdružení českoslovanského: Dělnictvu československému, Odborové sdružení českoslovanské, časopis Odborového sdružení českoslovanského, ročník 12, 1918, čís. 21, s. 245-246

Osmihodinná pracovní doba, leták Českoslovanského odborového sdružení v Praze, bez data

Stanovy Československé obce dělnické v Praze, 1921

Projev k 1. květnu 1936: Práci a mír, 1936

Říšská odborová rada křesťanských organisací v ČSR)

 

- zpět na obsah-

 


VI.

Rok 1968

Do přeměn roku 1968 se odbory zapojily s určitým zpožděním. Jejich členové a funkcionáři se však nemohli neptat, k čemu vlastně odbory jsou a čemu by za nových poměrů měly sloužit.

V úvahách o funkci odborů převážily hlasy těch, kteří si uvědomovali, že hlavním úkolem odborů musí být obrana sociálních zájmů pracujících.

Zároveň rostlo poznání, že zvyšování mezd a sociálních vymožeností zaměstnanců bude nutit vedoucí pracovníky, aby se snažili najít úspory v nákladech lepší organizací práce a zaváděním techniky. Snad nejzřetelněji formuloval toto stanovisko mladý ekonom Václav Klaus. (((( který v odborech viděl „nutný protipól, vyrovnávající sílu ekonomické struktury“. „Úloha odborů je právě v tom,“ vysvětloval, že „pouhým“ obhajováním svých dílčích zájmů působí na dynamiku celého ekonomického systému. (...) Prosazování dílčích zájmů vytváří konkurenční tlak zevnitř podniku, když už tlak zvnějšku je monopolistickou strukturou ekonomiky omezován. Svými mzdovými požadavky odbory ovlivňují zavádění technického pokroku a tím ekonomicky nutí podniky hledat modernější a efektivnější způsob výroby.“)))) – jako odkaz

Odbory proto začaly hledat, jakým způsobem by mohly prosazovat své požadavky. Tak se opět přirozeně oživila otázka stávek. Odbory se také pokoušely formulovat svůj postoj k zamýšleným radám pracujícím, které měly v závodech zastupovat zaměstnance vůči vedení, podílet se na řízení závodů, volit ředitele apod. Uvědomovaly si, že tato instituce je součástí ekonomické reformy, na druhé straně se obávaly, jak bude soužití rady a odborů na závodě vypadat.

Zároveň se pociťovala nutnost upravit organizační strukturu. V odporu vůči dřívější centralizační politice začaly vznikat nové svazy, odborové hnutí se také rozdělilo podle národnostního principu. Organizační změny ovšem za následek, že do odborových orgánů přišli úplně noví lidé, což se potom na postojích odborů pochopitelně projevilo. K takové výměně osob v jiných orgánech (parlament, státní správa apod.) nedošlo.

Zcela jednoznačný postoj zaujaly odbory vůči okupaci – dokazuje to bezpočet rezolucí základních organizací, články v Práci a v ostatním odborovém tisku a konečně i stanovisko Ústřední rady odborů.

Jestliže obrodný proces začal v odborech se zpožděním, zapustil v nich o to hlubší kořeny. Jak konstatovali normalizátoři, „pravice, která začínala ztrácet půdu ve stranických a státních orgánech, se zcela záměrně orientovala na odbory ve snaze přeměnit je v politickou sílu, která bude v opozici proti KSČ a státu a které by mohla využívat, aby bránila splnění moskevského protokolu.“

Dohoda o spolupráci Českého odborového svazu pracovníků v kovoprůmyslu a Svaz vysokoškolského studentstva Čech a Moravy, 16. prosince 1968

Prohlášení sekretariátu a předsedů ÚV odborových svazů, 21. srpna 1968

Valcíř, závodní noviny pracujících Válcoven plechu, n. p., roč. 21, 28. srpna 1968, čís. 35

Rezoluce závodního výboru ROH Motorlet, Praha-Jinonice, 14. listopadu 1968

KOVÁK, noviny pracujících VHJ ČKD Praha, roč. 3 (23), 13. listopadu 1968, čís. 43

KOVÁK, noviny pracujících VHJ ČKD Praha, roč. 3 (23), 27. listopadu 1968, čís. 44

Prohlášení Českého odborové svazu pracovníků kovoprůmyslu, přijaté na plenární schůzi ústředního výboru ČOS dne 24. dubna 1969

Celostátní porada delegátů závodních výborů v Praze, 18.-20. června 1968, foto

Volby rady pracujících v závodu Slovnaft Bratislava 25. září 1968, foto

Vládní a stranická delegace na I. všesvazovém sjezdu českého Revolučního odborového hnutí, leden 1969, foto

 

- zpět na obsah-

 


VII.

Rok 1953

První pětiletka (1949-53) byla tak úspěšná, že skončila měnovou reformou. Společně se zavedením jednotného trhu (zrušením přídělového lístkového systému) schválilo provedení měnové reformy Národní shromáždění 30. května 1953. V platnost vstupovala reforma již 1. června. Reforma spočívala ve výměně peněz – 300 korun na osobu v poměru 1:5, ostatní 1:50, vklady pod 50 tisíc o něco příznivěji. Mzdy, platy a penze se přepočítávaly 1:5, nově stanovené ceny se pohybovaly mezi úrovní dřívějšího volného a vázaného trhu. Pro většinu obyvatelstva znamenalo toto opatření drastické zvýšení životních nákladů a likvidaci všech úspor. Na začátku června proto došlo k masovým nepokojům, zejména v západních Čechách. V Plzni demonstrovalo 20 tisíc škodováků, k jejich rozehnání musely nastoupit ozbrojené složky.

Tehdejší situaci se snažíme přiblížit pomocí citací z jednání ústředních orgánů ROH a zprávami o nepokojích na závodech z fondu odborového svazu KOVO.

Ze zprávy o zajištění usnesení strany a vlády o měnové reformě a zrušení lístků.

(Pro představenstvo ÚV Svazu zaměstnanců závodů všeobecného strojírenství, 12. června 1953)

(Opis)
V krajích Hradec Králové, Olomouc, Ostrava, Praha a Č. Budějovice došlo v některých závodech k porušení pracovní a státní disciplíny tím způsobem, že zaměstnanci nepochopili správně usnesení strany a vlády, nechali se strhnout třídním nepřítelem a jeho demagogickými frázemi a zastavili práci. Bylo to v těchto závodech:

Zbrojovka Strakonice, Tesla J. Hakena Praha-Strašnice, Karosa Jaroměř, Metaz Kukleny, některá oddělení závodu Aero Vysočany, některá oddělení závodu AZNP Mladá Boleslav, Tatra Kopřivnice, Rudý Letov, Závody 9. května Praha-Nusle, České Loděnice Praha-Libeň, Meopta Přerov.

V závodě METAZ, n. p., Kukleny nenechali vůbec zaměstnanci referentku Stolínovou hovořit, pískáním a přehlušováním její řeči znemožnili další referát. Příčina bylo v tom, že několik bývalých živnostníků a obchodníků svým demagogickým vystupováním strhlo na svou stranu zejména mladé zaměstnance závodu. Rozhlašovali, že jsou poškozeni ti, kteří šetřili na nábytek, že chtějí mít zabezpečeno, aby se na každého dostalo, že žádají, aby platy byly zvýšeny, aby neměli hlad a bídu a dokonce předseda závodní rady žádal, aby někdo za měsíc na závod přišel a ověřil si, kdo měl pravdu, zda tito tlučhubové a nebo strana a vláda.

Stejným způsobem byla zastavena práce v závodě Karosa, n. p. Jaroměř, kde nepracovali od 6,00 hodin ráno až do odpoledne. Příčina zastavení práce v tomto závodě tkví ve špatné práci odborové skupiny a hospodářských orgánů, neboť pracující byli zneklidněni tím, že nebyli včas informováni a seznámeni s usnesením. Dokonce ani funkcionáři ZO KSČ nebyli přesvědčeni o správnosti tohoto usnesení a referent z ÚV KSČ nestačil vysvětlit vše a přesvědčit funkcionáře o správnosti. Odpoledne dostavil se do závodu zástupce KV KSČ soudruh Matěna. Jeho projev byl přehlušován bývalými obchodníky a živnostníky, kteří však po určité době umlkli a zaměstnanci byli přesvědčeni o správnosti usnesení. V závěru schůze slíbili, že ztrátu v hodinách napracují. V tomto závodě bude třeba s urychlením vyřešit funkci předsedy závodní rady, který dosud není zvolen, i když od celozávodní členské schůze uplynula doba jednoho měsíce. Dále nutno vyřešit takovou skutečnost, že v závodě je zaměstnán bývalý majitel ve funkci dispečera a několik jeho přisluhovačů.

Jinak v kraji Hradec Králové bylo usnesení v závodech zajištěno bez vážnějších nedostatků, pracující jej s radostí přijali.

V Pardubickém kraji i když nedošlo k zastavení práce a porušení pracovní disciplíny, projevil se závažný nedostatek v práci předsedy závodní rady závodu Karosa, n. p., Vysoké Mýto s. Myšky, který tím, že měl doma 8. 400 Kčs, se cítil poškozen usnesením strany a vlády a odmítl zaměstnance osobně přesvědčovat o správnosti vládního usnesení. Členové závodní rady, když viděli v předsedovi takového člověka, který se nepostavil do čela a neprovedl žádné opatření k zajištění, nepůsobili také k správnému zajištění usnesení. Nebýt stranické organisace i v tomto závodě třídní nepřítel by mohl vystoupit se svými demagogickými řečmi. Soudruh Myška ještě podporoval svým jednáním zaměstnance, kteří nesouhlasili s měnovou reformou, což se projevilo zejména v soustružně, kde se splnil plán na pouhých 10% za směnu, i když práce zastavena nebyla. Vliv na nesplnění plánu v soustružně měl dílovedoucí tohoto oddělení a jeden soustružník, bývalý soukromý podnikatel, kteří zaujali k vládnímu usnesení zamítavé, skoro nepřátelské stanovisko.

V kraji Olomouc probíhalo zajišťování usnesení dobře, až na závod Meopta, n. p., Přerov, kde vedoucí tajemník KOR soudruh Látel slíbil zaměstnancům, že jim záloha za první část měsíce května bude vyplacena 1 : 5 a vehementně dálnopisy, které zasílal na ÚVS a ministerstvo, žádal o povolení této výplaty. Odpovědi, které byly zasílány, první dálnopis s. Látalovi, jasně ukazovaly na nesprávnost tohoto požadavku, s čímž se však nespokojil a zaslal dálnopis druhý ve formě ultimáta, že žádá ÚVS, aby u ministra bylo prosazeno vyplacení zálohy za prvních 14 dnů v květnu 1 : 5. Na tento dálnopis bylo přímo předsedovi závodní rady soudruhu Říhovi odpovězeno, neboť se současně na dálnopis podepsal, že je to stanovisko líbivé politiky, nepřátelské a nesprávné z hlediska usnesení strany a vlády a že je to v rozporu s tímto usnesením. V závodě některé dílny zastavily práci proto, že funkcionáři závodní rady, strany, vedení závodu, vedeni líbivou politikou, báli se jít do dílen zaměstnancům vysvětlovat význam usnesení tak, jak se o tom přesvědčil náš pracovník soudruh Vaňous, že v případě zastavení práce jedné dílny předseda soudruh Říha odmítl jít s ním na toto pracoviště a lidem vysvětlovat význam usnesení.

V závodě Tatra, n. p., Kopřivnice byla zastavena práce v mechanické dílně, asi 300 lidí. Jinak ostatní oddělení pracovala v klidu. Práce v této dílně byla zastavena proto, že zálohy za prvních 14 dnů v květnu nebyly vypláceny podle příkazu ministerstva a došlo k vyplácení nízkých záloh, takže zbývající část musela být zaměstnancům vyplacena 1 : 50. Po vysvětlení i zde byla práce zahájena a nedošlo k žádnému dalšímu porušení pracovní a státní discipliny.

V závodech pražského kraje, největšího kraje našeho svazu, nedošlo ani v jednom případě k nesouhlasu s ustanovením strany a vlády. Všechny projevy zastavení práce nebo jiné měly vznik v tom, že např. v závodě Rudý Letov, n. p., Letňany zastavily dvě velké haly práci asi na 2 hodiny proto, že ředitel závodu nařídil, aby se polévky platily 40 Kčs ve staré měně, což nebylo správné a na zásah tajemníka Svazu byly dány polévky na úvěr a v závodě nastal klid.

Nebo například v závodě Č. Loděnice, n. p., Libeň, došlo ke svolání celozávodní schůze bez vlivu závodní rady, jejíž funkcionáři seděli v místnosti závodní rady a byli upozorněni na to, že v závodní jídelně čeká osazenstvo, aby mu bylo vysvětleno, jak to bude s normami, s jejich překračováním a vůbec, jak to bude se zajištěním práce pro další období. Tato celozávodní schůze, i když byla svolána reakčními elementy, po vysvětlení odměny za práci, možnosti vysokých výdělků při vysokém plnění plánu, dostala charakter výrobní porady, na které za přítomnosti ředitele hlavní správy s. Klivana byly řešeny důležité výrobní otázky dodávek pro Sovětský svaz. Zaměstnanci hovořili o tom, že chtějí do stanoveného termínu vyrobit o půl sacího bagru navíc. Nebo v závodě AZNP, Mladá Boleslav byla zastavena práce jenom proto, že někteří reakční elementi (!) v oddělení mechanika vykládali, že nelze překračovat normy o víc než 30 % a že to, co dělník bude dělat navíc, nedostane zaplaceno. Nedostatkem v tomto závodě bylo to, že funkcionáři strany byli svoláni na členskou schůzi v 7,30 hodin, takže v dílnách mohli různí našeptávači a jiní provádět nekontrolovatelně svou nekalou akci. I v tomto případě byly velmi rychle věci vysvětleny a nedošlo k dalšímu porušení pracovní kázně. Vážnější však bylo porušení pracovní kázně v závodě AERO, n. p., Vysočany, kde asi 100 zaměstnanců na výzvu dělníků ze Stalingradu opustilo závod ve snaze jít demonstrovat proti usnesení strany a vlády. Tento projev protistátního zaměření nenašel však širokého ohlasu a jednalo se asi spolu se Stalingradskými o 300 až 400 lidí, kteří, když viděli, že nemají oporu a sílu, začali se rozcházet. Bylo komické, když se vraceli do závodu tito svedení zaměstnanci a setkali se se zamčenými vraty a došlo dokonce k tomu, že prosili a plakali, aby byli puštěni do závodu, že chtějí pracovat a že v žádném případě neměli v úmyslu škodit lidově demokratickému zřízení.

K zastavení práce v závodě Tesla , n. p., Praha-Strašnice došlo proto, že vedení závodu nesplnilo řádně příkaz ministra o vyplácení zálohy za prvních 14 dnů v květnu a při shluknutí na nádvoří dožadovali se toho, aby mzda za květen byla vyplácena jedna ku pěti. Zde je nutno upozornit na nesprávné stanovisko a počínání ředitele závodu s. Pelanta, který v tomto případě úplně obcházel orgány odborové organizace i stranu a na shromáždění vyzval přítomné k tomu, aby si zvolili zástupce, s kterými bude jednáno o požadavcích pracujících a jinak ať prý jdou pracovat. Pochopitelně, že byli zvoleni největší mluvkové a do závodu zařazení administrativní a jiní pracovníci, v jejichž čele stál Exler. Na poradě s. Pelant sdělil, že žádá 2 zástupce, kteří s ním pojedou za ministrem s. Jonášem požadavky projednat. K tomu však nedošlo, neboť s. Jonáš vyslal do závodu náměstka soudruha Nálevku, ředitele HS s. Švába a s. Picmause, aby věci přímo v závodě projednali. Na poradě delegátů, kteří byli zvoleni z dílen, bylo jasně řečeno, že usnesení strany a vlády nedovoluje jinak postupovat než vyplatit 1 : 5 druhých 14 dnů měsíce května. A zde došlo k tomu, že předsedkyně závodní rady soudružka Bartošová nevystoupila a neřekla jasné stanovisko odborové organizace a nechala dále na shromáždění hovořit Exlera, který vystoupil asi takto: Nemůžeme to dostat, ať Vám to vysvětlí zástupci MVS (ministerstvo všeobecného strojírenství), kteří jsou v závodě. Tím dal prakticky signál k novému projevu nesouhlasu a hvízdáním a řevem byl přivítán u mikrofonu soudruh Nálevka a soudruh Šváb. Do této situace zasáhli naši soudruzi Vácha, Novák a Chvátalová, pracovníci KVS, a z KORu dva soudruzi, kteří rozdělili shluknutí na dvoře na menší celky a tak vyklidili dvůr. Potom byl za účasti našich soudruhů a celozávodního výboru vypracován plán zajištění úplného klidu na závodě. Byly organisovány besedy, na kterých pracovníci vysvětlovali význam usnesení a setkali se s takovými hlasy, že kdyby jim bylo takto usnesení již dříve vysvětlováno, že nemuselo dojít ke stávce. Z tohoto případu je nutno dělat závěry směrem k odborové organizaci v tom smyslu, že se ukázala jako naprosto neschopná stát v čele veškerého dění na závodě a bude nutno z toho vyvodit patřičné závěry.

V kraji České Budějovice proběhlo zajišťování usnesení v pondělí 1. června v klidu, bez vážnějších poruch. Jedině v závodě Česká Zbrojovka, n. p., Strakonice ranní směna přestala pracovat a to na základě výzvy závodního rozhlasu, který hlásil, aby se komunisté zúčastnili aktivu o měnové reformě. Tato výzva závodního rozhlasu dala podnět k zastavení práce, což organisovaly nepřátelské živly a přímí agenti západních imperialistů. Tvořily se skupiny, ve kterých se diskutovalo o opatření strany a vlády bez funkcionářů, tyto diskuse nebyly nikým usměrňovány a v mnoha případech udávali tón diskuse ti lidé, kteří měli doma vysoké částky staré měny. Aktivity komunistů trvaly 1,5 hodiny a po celou dobu bylo pole vyklizeno a reakční elementi (!) a lidé nepřátelsky smýšlející mohli provádět svůj rej. Tady je nutno se zmínit o tom, že pracovník našeho Svazu soudruh Řezanka a nám k dispozici daný pracovník ÚRO s. Fiala neuposlechli a nepostupovali podle dané jim instrukce a linie a dostavili se na závod až po 10 hodině, kdy již závod nepracoval a byl stržen do stávky. Po skončení aktivu a vrácení se funkcionářů do dílen byla z části práce zahájena a nedošlo již k dalšímu porušení pracovní disciplíny. Odpolední a noční směna nepodala svůj normální výkon a byly tvořeny též hloučky, které však funkcionáři dovedli již přesvědčit a pracující se ke strojům vraceli. 2. června byl v závodě možno říci naprostý klid. Došlo však k zatčení 4 zaměstnanců a to: Kuly, Kuncla, Koreně a Bernase. Zatčení těchto zaměstnanců nemělo žádnou souvislost s usnesením strany a vlády, neboť šlo o zatčení agentů americké špionážní služby. Avšak přisluhovači a přímí pomocníci těchto agentů využili toho k tomu, že 3. VI., kdy byla prakticky snížena bdělost a ostražitost funkcionářů a hospodářských pracovníků, začali šířit názory, jako že jde o projev dělnické solidarity, že se musí pracující postavit za to, aby zatčení byli propuštěni a že toho lze dosáhnout jedině demonstrací před soudem v městě. Začali přebíhat z jedné dílny do druhé a vykřikovali, že je stávka, že se jde manifestovat na náměstí za propuštění zatčených dělníků a že je povinností z hlediska dělnické solidarity, aby všichni demonstrovat šli. Ještě v závodě v nástrojárně, kde se shromáždili hovořil k nim ředitel závodu, funkcionáři ÚV KSČ v čele s poslancem Bubníkem, ale shromáždění stejně odešli. Třídní nepřítel vykonal totiž svými demagogickými řečmi během 2. VI. a v noci z 2. na 3. daleko víc práce než naši funkcionáři. A tak došlo k tomu, že rozběsněných asi 2000 zaměstnanců Zbrojovky vydalo se do ulic, do jiných závodů, kde násilím si vynutili účast na demonstraci. Po zjištění stavu, který nám byl nahlášen asi v 10 hodin, byl vyslán do závodu okamžitě soudruh Nosek a Michálek, spolu s ing. Knytlem z MVS, aby tuto protistátní akci likvidovali. Soudruzi po příjezdu do Strakonic okamžitě organisovali zaměstnance několika závodů v množství asi 3000 a v hloučcích je budou přesvědčovat, aby se vrátili do práce. Tento způsob se ukázal účinný a správný a mnoho zaměstnanců postupně začalo se vracet do závodu. Ve 13,00 hodin bylo na náměstí cca asi 800 lidí. V té době připochodovalo na náměstí vojsko pohraniční stráže se zpěvem a na ulicích stojící občané a naši soudruzi svým skandováním, ať žije naše lidově demokratická armáda, pojďte s námi do práce, znovu získali asi 500 lidí k návratu do závodu, takže okolo 14 hodiny zůstalo prakticky na náměstí 200-300 demonstrujících, kteří byli vojskem za pochodu z náměstí vytlačeni. V čele demonstrujících se postavil bývalý předseda národního výboru Vondrys, který se stal mluvčím a při zatčení mluvčím a při zatčení a výslechu prohlásil a vlastnoručně podepsal: „Já jsem vůl, že jsem nebyl zticha a že jsem se tak brzy odhalil, neboť jsem mohl ještě dlouho škodit Zbrojovce, celému kraji a tím i lidově demokratickému zřízení.“ Dále bylo zjištěno, že Vondrys udržoval od roku 1945 neustálé spojení písemné a styk s důstojníky americké armády, kterým také odesílal různý špionážní materiál.

Mimo těchto, kteří zradili zájmy dělnické třídy, kteří se postavili přímo na platformu třídního nepřítele, musíme vidět ty pracující, jako např. s. Dvořáková z odd. Z, která když se demonstranti vyhrnuli ze dvora postavila se s rozepjatýma rukama proti ním a volala: „Když za okupace odváděli mého tátu do koncentračního tábora, to jste nikdo neřekl ani slovo pro jeho záchranu a nyní pro lumpy, špicly a záškodníky, kteří byli právem zatčeni, chcete stávkovat a demonstrovat a tím narušovat naše budování.“

Stejně správně postupoval mistr z opravy strojů, který se železem v ruce ubránil dveře svého oddělení a nepustil do svého oddělení nikoho, kdo by chtěl narušit pracovní morálku zaměstnanců jeho oddělení. Z tohoto oddělení také nikdo nebyl mezi demonstrujícími. Rovněž pracovníci Rot a Parkes zůstali na pracovištích i přes vyhrožování některých zaměstnanců a podali dvojnásobný výkon.

Těchto případů bylo v závodě desítky a možno říci stovky. Celý průběh a charakter ukazoval, že nejde o usnesení strany a vlády o měnové reformě, ale že vystoupení bylo dlouho připravováno a že zatčení 4 špionů bylo podnětem k vyvolání protistátních akcí.

Bude nutno mimořádně zvýšit péči a pozornost tomto závodu z ústředního výboru Svazu, zejména věnovat pomoc nově zvoleným funkcionářům závodní rady, aby se dovedli vypořádat s veškerými pozůstatky ve svém závodě, s pozůstatky nepřátelské ideologie v myšlení lidí i třídními nepřáteli.

Zápis mimořádného zasedání představenstva ÚRO 30. května 1953

 

- zpět na obsah-


  mapa serveru

zpět   |   nahoru

webmaster